25.11.10 16:00 Age: 7 yrs

Zatočme s otrokáři, žádá Brusel i Čechy

Aktuality

 

Články v Lidových novinách z 25.11.2010 o reformě odpovědnosti korporací, porušování lidských práv a názorech českých firem na toto téma

 

Zatočme s otrokáři, žádá Brusel i Čechy

Autorky: Jana Sotonová, Jarka Synáčová

 

 

Firmy mají sledovat, v čem pracují jejich dělníci ve třetím světě

 

 

PRAHA Plyšový medvěd nebo plastový traktor, se kterými si hrají české děti, možná prošly i rukama jejich čínských vrstevníků. Jenomže na výrobním pásu...

 

    Evropská komise teď vymýšlí způsob, jak v příštích letech zamezit nelidskému zacházení se zaměstnanci v rozvojových zemích, kam přesouvá kvůli levné výrobě své pobočky řada nadnárodních korporací.

 

    A do přípravy svých plánů zahrnuje i členské země včetně České republiky.

 

    Velké společnosti dodávající své zboží obchodním řetězcům by podle představ Bruselu měly povinnost zveřejňovat, které továrny ze zemí třetího světa pro ně vyrábějí materiály či dodávají zboží. A hlídat, jaký dopad má jejich činnost na lidská práva nebo životní prostředí. Návrhy na případné sankce za nedodržování těchto pravidel - bojkot, peněžní pokuty či jiný trest -se v tuto chvíli zatím jen rodí v hlavách euroúředníků.

 

    Každopádně by se měla zpřísnit odpovědnost společností před soudy, kde by se poškození dělníci z třetího světa měli lépe domáhat svých práv či odškodnění.

Mluvčí české vlády: Řešíme to „Ten problém ovšem zasahuje do tolika oblastí, že se nedá vyřešit jedním nařízením,“ říká právník Filip Gregor z organizace Ekologický právní servis, která vyšší odpovědnost nadnárodních firem prosazuje.

    „Česká republika v současné době formuluje svoji pozici k těmto návrhům,“ řekl k tomu pro LN Jakub Stadler z tiskového oddělení vlády.

 

    Otřesné podmínky při výrobě hraček v Číně zjistil nový průzkum hongkongské lidskoprávní organizace SACOM. Odhalil, že dělníci dělají často za nelidských hygienických podmínek a dlouho přesčas. V továrnách, které dodávají hračky i značkám jako Disney či největšímu maloobchodnímu řetězci Wal-Mart, pracují i děti.

    O problému se sice vědělo už na konci 90. let, teprve letos se ale začaly v Bruselu rýsovat první konkrétní kroky.

 

    Snahy Unie zasahovat do toho, za jakých podmínek se vyrábí v zemích třetího světa, jsou ovšem podle některých odborníků zbytečné.

 

    „Stejně se ty firmy budou snažit to obcházet. Protože pokud nějaké návrhy na zpřísnění pravidel projdou, nejspíš zase budou bezzubé a ničeho se nedosáhne,“ říká hlavní ekonom Next Finance Vladimír Pikora. Podle některých společností, které oslovily LN, by nové podmínky mohly vést i ke zdražení zboží v obchodech.

Problémem při poškozování lidských práv či životního prostředí v zemích třetího světa bývá, že nadnárodní korporaci tvoří většinou obrovské množství různých právních subjektů. A pokud se chce kdokoliv bránit proti jednání společnosti před soudem, jen těžko se mu podaří dohnat firmu k zodpovědnosti.

 

    Není snadné prokázat, zda za chyby mohla mateřská společnost, nebo některý ze subdodavatelů. To by mohla změnit novela jednoho z bruselských nařízení, jejíž změny už jsou v běhu.

 

    „Chceme prosadit, aby bylo možné žalovat společně s mateřskou společností, působící v EU, i její dceřinou společnost, která funguje v dané třetí zemi a která práva porušovala,“ vysvětluje Filip Gregor z Ekologického právního servisu. Takové opatření Brusel do změn zatím nezahrnul. Doporučuje mu to ale například i studie univerzity v Edinburghu, kterou si nechala Komise zpracovat. Ta dokládá, že firmy působící na evropském trhu vydělávají na výrobě mimo Unii, ale vyhýbají se v těchto třetích zemích zodpovědnosti.

    Podle ekonoma Pikory by ale měla Unie nechat rozvojové země zlepšit situaci přirozenou cestou. „Můžeme dosáhnout toho, aby tam nepracovaly děti. Ale další změny zřejmě přijdou jen tím, že společnost tam bude bohatnout a lidé sami se budou snažit o změnu podmínek, ve kterých pracují,“ říká.

 

    K záměrům Bruselu, které teprve dostávají přesnější podobu, se musí vyjádřit i Česko. Ani české úřady ale zatím nemají jasno, co vlastně prosazovat. „Vzhledem k tomu, že zatím nejsou konkrétnější politiky na celoevropské úrovni, je brzy se k nim vyjadřovat,“ napsalo LN ministerstvo průmyslu poté, co se úřady nemohly shodnout, který je za oblast zodpovědný.

 

 

Domácí firmy mohou vydělat

 

 

Ze zpřísnění pravidel pro nadnárodní korporace, které se začíná chystat na půdě Evropské unie, by mohly profitovat některé české firmy.

 

PRAHA Malé společnosti s výrobou pouze v Česku hrají s obchodními giganty často nerovnou hru. Některé nadnárodní firmy vyrábí ve třetích zemích na úkor práv tamějších zaměstnanců či životního prostředí. A na trhu pak díky tomu konkurují nízkými cenami.

 

    Pokud by plány Evropské komise donutily všechny nadnárodní společnosti k odpovědnému chování, české firmy by mohly mít větší šanci na trhu uspět. Odpadla by nerovná soutěž mezi nimi a společnostmi, které parazitují na právech lidí ve třetích zemích.

 

    „Považujeme tu snahu za přínosnou a potřebnou. Každý úspěch s sebou musí nést i určitý díl společenské odpovědnosti,“ napsala LN společnost Alpine Pro. Podobně vítají snahu Unie i další české firmy.

 

    „I z důvodů konkurenčních je pro nás důležité určité sjednocení pravidel,“ říká Zikmund Schwarzkopfl z firmy Highpoint, která šije funkční a outdoorové oblečení.

 

    Důvodem, proč domácí společnosti nechtějí se svými pobočkami „vycestovat“ například do Asie, bývá velmi často kvalita výrobků.

 

    „Nechávali jsme si přes agenturu šít něco v Číně před dvěma lety, ale od té doby neděláme v cizině nic. Nemáme s kvalitou a podmínkami dobré zkušenosti,“ popisuje Libor Venkrbec z Rejoice.

 

    Většina společností tvrdí, že jsou zatím úspěšné i v krizi. Stěžují si ovšem, že zákazníků, kterým záleží na tom, kým a jak bylo zboží vyrobeno, je stále málo. „To procento, které zohlední, že je to dělané u nás a kvalitně, je stále mizivé. Ale aspoň trochu se to v posledních letech zlepšuje,“ říká Pavel Mlýnek, který vede společnost Mill.

 

    Ospolečenské odpovědnosti často hovoří i obchodní řetězce. V jejich praxi to ale často jen znamená, že v některém z regálů nabízí výrobky Fair Trade.

 

    „Je nutné ovšem podotknout, že se jedná o okrajový sortiment. V současné době nabízíme cca 30 druhů zboží,“ uvedl Michael Šperl za řetězec Kaufland.

 

    Mimo samotných Fair Trade výrobků řada sítí hypermarketů žádnou větší kontrolu toho, kde a jak bylo vyrobeno jimi prodávané zboží, neprovádí.

 

    „České firmy společenskou odpovědnost podceňují,“ myslí si bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Mnohé za ni dnes vydávají samu skutečnost, že dodržují zákony. „To je ale marketingový trik, metoda, jak rozpoznat odpovědnou firmu od neodpovědné by byla na místě,“ vítá iniciativu Bruselu.

 

Například společnost Ahold, která provozuje síť supermarketů Albert, spolupracuje s bruselskou neziskovou organizací. „Je to sociální audit, který u dodavatelů z potenciálně rizikových zemí zkoumá pracovní podmínky zaměstnanců,“ říká mluvčí Lukáš Hora. O podobném auditu mluví Tesco, společnost Billa si zakládá na tom, že většinu potravin dodává z Česka nebo střední Evropy.

 

    Vyčíslit, o kolik by se mohlo zdražit kvůli přísnějším pravidlům zboží, si firmy zatím netroufají. „Každá podobná kontrola ale vždy zvyšuje náklady výrobku,“ říká Hora. Podle hlavního ekonoma Next Finance Vladimíra Pikory by výrazné zpřísnění pravidel pro nadnárodní společnosti znamenalo, že by mohly výrobu přesouvat zpět do Evropy. „A samozřejmě že se to pak promítne na cenách,“ říká.

 

 

Vykořisťvání kvete. V Asii i Africe

 

 

PRAHA Zhruba devět tisíc mladých dívek pracuje v indické textilní továrně KPR Mill ve zdravotně závadných podmínkách. Areál textilky téměř nesmí opustit. To vše za minimální mzdu.

 

    Nelidské podmínky si Indky nechávají líbit hlavně kvůli vdavkám. Firma jim má po třech letech práce vyplatit pro sňatek nezbytné věno. Mnohé se ho ale nakonec ani nedočkají. Nevydrží totiž drsné pracovní podmínky. Vysoké teploty a znečištěný vzduch jim poškozuje plíce.

 

    Otřesný případ porušování lidských práv v indické textilce, od které dříve odebíraly zboží například i oděvní značky C&A nebo H&M, popsal letos v září nizozemský deník Volkskrant. Reportéři se do Indie vydali společně s pracovníky neziskové organizace SOMO, aby zmapovali, jak vzniká zboží pro prodejní pulty západních obchodů. A další z řady příkladů nepříliš ohleduplného počínání nadnárodních korporací v rozvojových zemích je chování společnosti Shell v Nigérii. V deltě Nigeru byla nalezena ložiska kvalitní ropy a společnost je začala v padesátých letech těžit. Potrubí ropovodu se rozhodla vést nad zemí, a to oblastí, kde je zemědělství jediným zdrojem obživy. Časté havárie spojené s únikem ropy pak vedly k nenávratnému zničení půdy, zdrojů pitné vody i celého ekosystému. A nejen to: ničivé důsledky těžby se projevily i na zdraví místních obyvatel.

 

    V polovině devadesátých let se společnost dostala kvůli svým nigerijským aktivitám před soud. Až loni, po čtrnácti letech, se dohodly obě strany sporu na mimosoudním narovnání. Shell musel žalobcům zaplatit téměř šestnáct milionů dolarů. Navíc byla společnosti připsána odpovědnost za podíl na zločinech proti lidskosti.

 

Férovým obchodem proti velkým společnostem Podobné případy vedly před lety k založení hnutí Fair Trade, které podporuje producenty z rozvojových zemí. První Fair Trade obchod se objevil v Nizozemsku na konci padesátých let. V tuzemsku jsou výrobky dostupné teprve od roku 2004. Nyní už si vydobyly na trhu oblibu.

 

    Podle průzkumu, který si nechala zpracovat Společnost pro Fair Trade, se Češi začínají o původ zboží zajímat. Polovina oslovených odpověděla, že nákupy podporuje výrobce, kteří se chovají společensky a ekologicky zodpovědně. Šedesát procent při výběru zboží zohledňuje jeho původ.

 

 

Otrokáři jsou i v Česku, platí euro na hodinu

 

 

PRAHA Evropští úředníci si lámou hlavu, jak zamezit zotročování dělníků či dětí v rozvojových zemích. „Nefér“ výrobky se ovšem často vyrábějí i v tuzemsku.

 

    Nejen cedulky „made in Bangladesh“ nebo „made in China“ mohou signalizovat pochybný původ zboží. Podezřelé mohou být i některé obchodní artikly vyrobené na českém území. Ve špatných podmínkách a často za nedostatečnou odměnu u nás běžně pracují cizinci ze třetích zemí, kteří hledají lepší osud než doma. „Není to tu tak hrozné jako v rozvojových zemích. Cizinci tu ale ve špatném postavení jsou,“ říká Eva Dobrovolná z české pobočky Amnesty International. „Mohou je zneužívat pracovní agentury, které využívají jejich neznalosti i zranitelnosti. Vykořisťování není výjimkou,“ dodává.

 

Třicet lidí na jednu sprchu Důkazem je nedávný případ z Plzeňska. V tamních firmách pracovaly dvě stovky Rumunů, kteří vyráběli vánoční dekorace nebo hřbitovní věnce. „Slíbili nám 750 eur (18 500 korun) za měsíc, ale dostávali jsme zhruba 500 korun týdně,“ popsala zkušenost jedna z dělnic. V posledních týdnech se pak vyplácení odměn zadrhlo docela. „Některým bylo vyhrožováno, kdyby chtěli odjet. Pořád jsme ale věřili, že dostaneme peníze,“ doplnila. Zaměstnavatelé měli Rumuny v hrsti. Cizinci totiž nepodepsali žádnou smlouvu. A co víc: sami byli ochotni popřít svá práva na minimum. Práci totiž zoufale potřebovali kvůli svým rodinám doma. Kromě zkrácené výplaty tak snášeli i špatné podmínky na ubytovně - na jednu sprchu připadlo třicet lidí, často netekla ani teplá voda.

 

    Ačkoli se v Česku podobné případy vykořisťování vyskytují, nevládní organizace varují, že pro nápravu poměrů se dělá jen málo. „Pokud by si stěžovali na úředních místech, hrozí jim postih,“ říká Dobrovolná. „Za trestný čin pracovního vykořisťování u nás nebyl dosud nikdo pravomocně odsouzen,“ doplňuje Pavla Redlová z organizace Člověk v tísni.

 

    Se situací cizinců pracujících v Česku není spokojený ani bývalý eurokomisař pro sociální oblast Vladimír Špidla. „Hlavní slabost vidím v personálním, materiálním i odborném podcenění inspekce a ve špatné spolupráci inspektorátů s cizineckou policií,“ říká Špidla. Právě on je jedním z autorů evropské iniciativy, která má hlídat původ výrobků. Doporučení z Bruselu by podle něj mohlo narovnat i české výrobní zvyky. „Podnik, který používá neformální práci, by se nemohl prohlásit za společensky odpovědný,“ říká.