společenská odpovědnost podniků jako odpověď na globální výzvy?
- Každou hodinu vymírá několik druhů...
- Každý den se ztenčují zásoby fosilních paliv...
- Každý měsíc se prohlubuje propast mezi bohatým Severem a chudým Jihem...
- Každý rok se zvyšuje průměrná teplota Země...
Jen stručný výčet hrozeb, kterým v současnosti svět čelí. Hned se nabízí otázka : kdo má tyto problémy řešit, kdo je za řešení odpovědný? Klíčovými hráči při řešení podobných závažných témat už nejsou pouze národní státy. Jejich význam přebírají nadnárodní společnosti, s jejichž reálným ekonomickým a politickým vlivem se dnes národními státy nemohou porovnávat.
S jakými návrhy řešení tito žvelcí hráči? přicházejí? Ve spleti možných odpovědí uslyšíme zřetelně pojem "corporate social responsibility" (v češtině dosud nepříliš zdomácnělý výraz: "společenská odpovědnost podniků"). Koncept, který lze velice stručně charakterizovat jako dobrovolnou iniciativu podniků jdoucí nad rámec zákonných povinností s cílem zlepšit ekologické a sociální podmínky [1].
Tento dobrovolně přijímaný koncept byl na mezinárodní scéně zásadnějším způsobem představen v roce 1992 na Světovém summitu OSN. Veřejnost uvěřila proklamacím nadnárodních společností o vůli dobrovolně se chovat odpovědně, důkazem může být např. i zrušení Centra OSN o nadnárodních korporacích na počátku devadesátých let. Přesto stále přetrvávají pochybnosti. V názorovém souboji zaznívá obava z pojetí společenské odpovědnosti jako skrytého a účinného nástroje PR, na druhé straně se ozývá podpora společenské odpovědnosti jako šance rozvíjet "best practice". Můžeme věřit soukromému sektoru, že cítí spoluzodpovědnost za řešení celospolečenských otázek?
EU a společenská odpovědnost
Zásadním krokem v oblasti společenské odpovědnosti podniků byla Lisabonská strategie z března 2000, ve které Evropská rada oficiálně apelovala na společenskou odpovědnost evropských podniků. Dalším důležitým mezníkem v tomto procesu byla Zelená kniha [2] z r. 2001, Sdělení Komise z r. 2002 [3], které nastolilo základní strategii EU v oblasti společenské odpovědnosti. Sdělení zdůraznilo nutnost začlenit zvažování environmentálních a sociálních aspektů do rozhodování a chodu podniků, stejně jako důležitost transparentnosti. Položilo základy pro zřízení fóra zainteresovaných stran o sociální odpovědnosti podniků v EU (Fórum CSR), které po dva roky zasedalo za účasti zástupců důležitých společenských skupin. Výstupy z jednání, završeného v r. 2004, měly posloužit vytyčení další strategie EU v oblasti společenské odpovědnosti.
Po dvou letech od zasedání Fóra CSR, Evropská komise zveřejnila 22. března tohoto roku své druhé sdělení [4] a nastoluje tím novou strategii EU v oblasti společenské odpovědnosti vznik Evropské aliance pro sociální odpovědnost podniků, která má na dobrovolné bázi sdružovat evropské podniky, které se ke společenské odpovědnosti samy přihlásí. Sdělení je značně kontroverzní, neboť Komise v něm nezohlednila výstupy z Fóra CSR a neakceptovala doporučení občanského sektoru. Tento rok má sdělení Komise projednávat také Evropský parlament a poté zaujmout k celé věci vlastní stanovisko.
nové členské státy, zejména země visegrádské čtyřky
Každý rok míří do středoevropského regionu více než $ 25 miliard [5] přímých zahraničních investic, investic velkých podniků - nadnárodních korporací (které hlavně prosazují koncept společenské odpovědnosti). Zahraniční investice na jednu stranu zajišťují nejrychlejší hospodářský růst tohoto regionu v rámci Evropské unie, na druhou stranu zásadním způsobem mění tvář krajiny, strukturu společnosti i vzorce chování. Zdá se, že by společenská odpovědnost mohla sehrát důležitou roli při těchto změnách.
Je tomu tak i ve skutečnosti? Dodržují nadnárodní společnosti své vlastní dobrovolné závazky? Přebírají dobrovolně spoluzodpovědnost za společenské problémy států a regionů, do kterých přichází? Má vůbec dobrovolná odpovědnost podniků potenciál být účinným řešením těchto rozsáhlých společenských problémů? To jsou otázky, o kterých se v nových členských státech vůbec nediskutuje, neboť povědomí o problematice společenské odpovědnosti podniků je nízké.
Konference zabývající se společenskou odpovědností se až na naprosté výjimky soustřeďují spíše na jednotlivé aspekty tohoto konceptu a většinou jsou pořádány pouze pro potřeby soukromého sektoru, případně tzv. BINGO organizacemi (Business orIeNted orGanizatiOn) s orientací především na firemní filantropii.
konference: společenská odpovědnost korporací v EU-10: očekávání vs. realita
a) okolnosti vzniku konference
Připravovaná konference je završením ročního mezinárodního projektu, který si klade za cíl monitorovat společenskou odpovědnost a zvyšovat povědomí o tomto tématu v rámci občanského sektoru. Projekt podpořila Evropská komise a zapojily se do něj nevládní organizace z České republiky, Slovenska, Maďarska, Estonska, Slovinska, Rakouska a Francie. S ohledem na rozsah projektu není možné považovat nasbírané poznatky za kompletní výpověď o stavu věcí. Mohou však aspoň napovědět a vytvořit platformu pro další mapování tématu společenské odpovědnosti.
b) cíle konference
Chceme otevřít prostor pro diskuzi o společenské odpovědnosti podniků, a to především o aktivitách nadnárodních korporací na poli CSR ve střední Evropě. Na konferenci budou účastníci seznámeni s poznatky nabytými v mezinárodním projektu. Zástupcům jednotlivých zájmových skupin nabídneme možnost otevřeně debatovat o tom:
- jak chápou společenskou odpovědnost
- jaká je skutečná praxe podniků prosazujících tento koncept,
- zda může být společenská odpovědnost účinným prostředkem pro zapojení soukromého sektoru do odpovědnosti za působení ve společnosti i za věci veřejné vůbec?
[1] např. Evropská komise definuje sociální odpovědnost podniků jako koncepci, podle které podniky začleňují sociální otázky a otázky týkající se životního prostředí do podnikatelské činnosti a do vztahů se zúčastněnými subjekty na bázi dobrovolnosti (srov. KOM(2002) 347v konečném znění.
[2] KOM(2001) 366 v konečném znění
[3] KOM(2002) 347 v konečném znění
[4] KOM(2006) 136 v konečném znění
[5] World Invest. Rep. 2005, UNCTA