Přímé zahraniční investice a jejich implikace
1. investiční pobídky
O příliv investic do české ekonomiky se stará vládní agentura CzechInvest, spadající pod MPO. Ta byla založena v roce 1992, boom jejích aktivit ale nastal až v roce 1998 po zahájení programu investičních pobídek a programu rozvoje průmyslových zón. Za 10 let existence napomohl vzniku 201 projektů s očekávaným přínosem 60861 pracovních míst.
Jádrem pobídkového balíčku české vlády je až 10tiletá úleva od daní ze zisku právnických osob pro výrobní investory, kteří investují poprvé. Rozšiřující se existující firmy a fyzické osoby mohou žádat o částečnou daňovou úlevu (a získat daňové prázdniny na 5 let od data rozšíření investice).
Dále česká vláda připravila čtyři sady výhod mimo oficiálního pobídkového balíčku. Tyto sady zahrnují různé celní výhody, regionálně zaměřené výhody, podporu místně vytvářeným pracovní místům (granty na rekvalifikaci a vytváření nových pracovních míst) a různé výhody pro malé a střední podnikání.
2. boom průmyslových zón na "zelené louce"
Program rozvoje průmyslových zón po celé české republice poskytuje obcím vládní dotace ve dvou formách:
1. Dotace na rozvoj infrastruktury pokrývající až 60% nákladů na vodovodní a plynové potrubí, kanalizaci, dodávku elektřiny, místní komunikace, terénní práce, a odstranění nebo převod existující infrastruktury, pokud je obec vlastníkem pozemků určených pro rozvoj.
2. Převod půdy vlastněné českým státem (především českým národním pozemkovým fondem) na obce se slevou, nebo dotace na koupi půdy od jiných vlastníků.
Po nedávných zkušenostech, kdy se jednotlivci i veřejné iniciativy úspěšně postavili proti investorům v konkrétních místech, plánuje vláda umožnit novelou stavebního zákona vyvlastnění půdy pro tzv. strategické investice a celkově zjednodušit přípravnou fázi.
Průmyslových zón vzniklých od r. 1990 je v ČR přes 200, zabírají cca 2149 ha, z toho státem dotovaných je cca 70 zón (od r. 1999 zadotovány částkou 2,3 mld. Kč - vyjma zóny TCP u Kolína, jež má obdržet další cca 1 miliardu). Očekávané množství přímých pracovních míst, které přinesou je 85960, do státem dotovaných zón zatím přišla zhruba stovka firem.
Zóny jsou zaplněny zhruba z poloviny. Polovina pracovních míst v programu investičních pobídek spadá do projektů na "zelené louce", 33% míst vzniká expanzí stávajících výrob, jen 8% z celkových pracovních míst je realizováno v rámci projektů v již existující hale. Stavby na zelené louce mají mít v roce 2005 objem tržeb v úrovni cca 8,2% HDP, jejich podíl na exportu má činit 11,4% (tento údaj nezapočítává pobídky poskytnuté na expanze).
Daňové úlevy a dotace čerpá dnes přes padesát společností, při celkové pobídce 3,2 mld. Kč (nezahrnuje údaj o případném zisku firmy na nabytí pozemků se slevou) tyto firmy investují 95,5 mld. Kč a plánují vytvořit 20800 pracovních míst.
Veřejné náklady na jedno nové místo v zónách zatím představují 47.000 Kč (přibližně 1175 USD), avšak toto číslo nezahrnuje "ztráty" z daňových prázdnin, ztráty z bezcelního dovozu technologie, ani těžko odhadnutelné ztráty po odchodu investora za lacinější pracovní silou do jiné země. (Data o investici Philips hovoří dokonce o veřejných nákladech 200.000 korun na jedno pracovní místo, a 500.000 korun/12.500 USD při zahrnutí daňových úlev.).
Pokud jde o strukturu investic, 48% míří do automobilového průmyslu (údaj nezahrnuje automobilku Toyota-Citroen-Peugeot), 21% do elektrotechnického. Největší podíl na investicích má zahraniční kapitál - 84%, z toho nejvíce německý (24%), následovaný Japonskem (22%). Na ČR připadá 16%.
3. úloha zahraničních výrobců v české ekonomice
Příliv přímých zahraničních investic
Česká republika je nejúspěšnější zemí regionu v lákání přímých zahraničních investic, když od roku 1990 zaznamenala přímé zahraniční investice ve výši přesahující 22 miliard USD. Stabilně přitáhne ročně cca 5 miliard USD, v r. 2003 7,5 mld. USD, z nichž část míří do privatizovaných podniků (např. banky, Telekom, distribuční společnosti). V přepočtu na hlavu dosáhly zahraniční investice v r. 2001 v ČR 2432 USD, v závěsu je Maďarsko a Estonsko, Slovensko a Polsko se pak pohybují kolem 1000 USD, Rusko pak v úrovni 159 USD.
Odhaduje se, že výrobci přicházejících ze zahraničí, resp. Produkující díky zahraničnímu kapitálu (nejen ti, na něž se vztahují pobídky a masivní vládní programy):
- vyprodukují 65-70% veškeré české výroby na export (avšak 30% celkového českého exportu představují výrobky, které byly do země přivezeny pouze k dokončení a jsou pak reexportovány zpět s velmi malou přidanou hodnotou).
- přímo zaměstnají přes 280.000 lidí v ČR, což představuje zhruba jednu pětinu všech osob pracujících ve výrobě v ČR.. (Přímo investující zahraniční firmy s více než 100 zaměstnanci zaměstnávají více než 25% celkové české pracovní síly zaměstnané ve výrobní sféře).
- drží nad vodou odhadovaných 10.000 českých dodavatelů v sektorech výroby a služeb s minimálně 500.000 pracovních míst v místních dodavatelských firmách, což je cca 10% celkového počtu zaměstnané pracovní síly v ČR.
Celkově tedy zaměstnávají kolem 15% české pracovní síly, což při struktuře jejich investic (a skutečnosti, že jiní, než zahraniční investoři do automobilismu výrazněji neinvestují), znamená že cca 7% pracujících v ČR je v důsledku těchto investic závislých na produkci automobilů.
Source: Vienna Institute of Comparative Economic Studies, 2000
4. některé další skutečnosti
Hon za zahraničními investory nejenže provazuje ekonomiku ČR s globálními trendy a činí jí tak citlivější vůči světovým otřesům, ale přispívá také k degradaci dodržování práva, rovných podnikatelských podmínek, degradaci krajiny a růstu závislosti na silniční/dálniční infrastruktuře:
- Pozemky pro investice jsou často vyjímány ze zemědělského půdního fondu v rozporu se zákonem (u pozemku pro NEMAK u Mostu to svým verdiktem potvrdil i Ombudsman).
- Pozemky jsou nezřídka "prodávány" za symbolickou cenu (např. NEMAKu za 1 Kč/m2, zatímco tržní cena v lokalitě je zhruba dvousetnásobná). Tato "dotace", na níž malí investoři nedosáhnou (konkrétně například "malá" nábytkářské firmy Natura Interier v téže zóně Joseph, v níž sídlí NEMAK) není do výše celkových investičních pobídek započítávána, ač pochází také z veřejných zdrojů (FNM, obecní pozemky, předtím zpravidla vykoupené od vlastníků za víceméně tržní cenu).
- Často je ignorován procesní postup při posuzování dopadů na životní prostředí, případně v územním a stavebním řízení (např. obcházení vydávání stanovisek hygienika v rámci správního řádu). Hodnocení dopadu mnohahektarových či i mnohasetkhektarových zón na krajinný a urbanistický ráz je iluzorní očekávat.
- Lidem, kteří se chtějí ke stavbě na území své obce vyjádřit v místním referendu - opět případ NEMAKu - je toto v důsledku nátlaku z nejvyšších míst v rozporu se zákonem znemožňováno.
- Praxe přiznávání investičních pobídek pouze od určité výše investice ? 350 mil. korun obecně, alespoň 100 mil. korun ve strukturálně výrazně znevýhodněném regionu,? výrazně znevýhodňuje menší a z logiky věci k místu zpravidla citlivější podnikatelské záměry. V případě NEMAKu to uznal i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, když prohlásil, že pobídka ve výši 170 mil. Kč znamená narušení podnikatelského prostředí (není spravedlivá), zároveň však dodal, že tento negativní účinek bude vykompenzován růstem exportních možností ČR. Na žádost o předložení podkladů, na jejichž základě k tomuto závěru dospěl, odmítl odpovědět.
- Nevyřešenou otázkou zůstává možnost odchodu silných investorů do míst s levnější prací nebo volnější legislativou, k čemuž tito nezřídka přistupují poté, co vyčerpají daňové prázdniny. Příliv investic do ČR zatím takovéto odchody (Flextronics, Varta), kompenzuje, ovšem riziko nárazového odchodu mnoha investorů a neschopnosti státu následně čelit náhlému výraznému růstu nezaměstnanosti vzrůstá (pokud jde o tvorbu pracovních míst, nemá vláda k zahraničním investicím vypracovánu v podstatě žádnou alternativu, natožpak nějakou ekologicky přijatelnou). Investoři tak svým způsobem drží vládu v šachu, neboť ta musí vymýšlet další a další úlevy, aby je v zemi udržela.
- Lákání pobídek a realizace na ně nalákaných investičních záměrů je v souhrnu doprovázena kroky, které se ve světe označují jako "race to the bottom" "závod ke dnu" snižování nároků na investory v důsledku značné konkurence v pobízení ze strany dalších zemí ? představa MMR o umožnění vyvlastňování pozemků pro strategické investice a přehlížení prokázaných zákonných nedostatků s cílem projekt NEMAKu rozběhnout, jsou právě z tohoto ranku.
- Multilaterální či bilaterální pravidla na ochranu investic, mohou také účinně zablokovat zpřísňování kupříkladu ekologické nebo zaměstnanecké legislativy, k níž budou mít státy v obavě před nutností kompenzovat investorům takto vzniklé ztráty čím dál menší vůli přistupovat (arbitráží kvůli "ztrátám", jež by mohl utrpět NEMAK v důsledku skutečnosti, že by jeho produkce nebyla zahájena včas a v rozsahu sjednaném s českou vládou, již také spekulativně hrozil vládní zmocněnec pro Severní Čechy. Snažil se tím ještě více podkopat snahy o místní referendum o NEMAKu, aby zdůraznil, jaké škody ještě mohou kverulanti státu v této kauze způsobit). Představa, že znemožnění záměru kvůli tomu, že nenaplňuje stávající legislativu, může vést k prohrání arbitráže státem, nemá sice reálný základ, ovšem bude-li státní podbízení pokračovat neztenčenou měrou, ne vyloučit, že se podobné situace dočkáme.
- Z průzkumu mezi 179 významnými výrobci v ČR vyplývá, že 100% z nich využívá k exportu silnici, 33% železnici, 23% lodní dopravu a 22% letadla. Příchod investorů do některých konkrétních zón či lokalit je místními politiky často argumentačně podmiňován nutností postavit k zóně dálnici, nebo alespoň dálniční přivaděč, ač není příliš zřejmé, zda tyto požadavky výrobci skutečně kladou.
